Slovo autora

Servus, whoever you are. This blog offers you some tips for trips, links and my experiences with given tour. There could be also some interwievs or philosophical thoughs hidden here and there. But don't take them to seriously.
Don't hesitate to contact me in case you want to ask for info and also write comments if you like: tomasjavurek09@SPAMNOTgmail.com


Kompetence a výuka horských průvodců

V hospodách, na kopcích i v médiích se vedou vášnivé diskuse o tom, co vlastně umí a může horský průvodce, a jaký rozdíl je mezi ním a horským vůdcem. Většinou se lidé bijou do prs na základě intuice, nebo informací z druhé ruky, málokdy však na základě znalsoti legislativy a celého konceptu horských asociací. Nejsem právník na to, abych mohl tvrdit, že zde podám jednoznačný a správný výklad zákona, ale pokusil jsem se relevantní zákony Alpských zemí aspoň přečíst a laicky vyložit. Nezastírám také, že můj pohled na věc není nestranný :-).
Základní kocept je takový, že existují asociace (UIMLA, UIAGM, etc.), které mají své oficiální standardy někde vytesané do kamene, a tyto standardy by měly určovat minimální vzdělání členů asociace, nehledě na pohoří nebo stát odkud pochází. Tyto standardy tedy neurčují kompetence vůdců nebo průvodců v jednotlivých zemích, ale zaručují úroveň vzdělání, a tím pouze navrhují působnost těchto výdělečných činností. Kompetence jsou určeny legislativou jednotlivých států, a v případě průvodců jsou většinou nižší, než jejich vzdělání. Jednotlivé státní asociace pak mohou vyučovat své členy čemukoliv (např. horští vůdci v Británii mají povinné háčkování), ale musí dodržet standardní minumum.

UIMLA standard a vzdělání průvodce

 

https://vdbs.de/wp-content/uploads/2014/11/EN_UIMLA_Standard_2012.pdf

ve zkratce body vzdělání průvodce:
  • práce s lanem bez sedáku:
    • vytvoření štandu
    • navázání klienta na lano bez sedáku
    • jištění klienta ze štandu
    • slaňování bez sedáku
    • uzlové techniky
  • kompletní lavinová problematika
  • výuka pohybu v mačkách a práce s cepínem není explictině zmíněna, snad jen:
    • other equipment as appropriate to the terrain and conditions and as allowed by national regulations
  • zdravověda, první pomoc, improvizované transportní prostředky
  • všeobecné vzdělání: fauna, flóra, geologie, historie, psychologie, plánvání túr ...
  • fyzická zdatnost
práce na ferátách není explicitně zmíněna. O ferátách se zatím obecně mlčí. Pravděpodobně se ovšem vyučují ve všech státech, kde leží feráty na značených trasách. Podle standardů ledovce mohou být přecházeny po značených trasách, ale to je velmi bezvýznamné tvrzení vzhledem k tomu, že standardy kompetence neurčují.

co vzdělání průvodce ve většině států neobsahuje:

  • pohyb po ledovci 
  • lyžování (zatím :-))
  • ledolezení a jištění v ledu
  • skalní lezení
  • mixový terén
  • vodění klienta v technickém terénu na krátkém laně
Zvláště krátké lano je doménou horských vůdců, které vyžaduje dlouholeté zkušenosti. V kurzu si má možnost průvodce tuto techniku vyzkoušet, ale k reálnému použití by bylo třeba o mnoho víc praxe. Každý horský průvodce by se měl bezpečně pohybovat v technickém terénu, nicméně právě pro neznalost krátkého lana nemůže vodit klienty ani v obtížnosti II UIAA, kde již je tato metoda nutná. Samozřejmě pokud jde o velmi krátký technický úsek, tak průvodce má vzdělání na to, aby založil fixní lano, nebo dojistil klienta ze štandu. Ve většině států mu nicméně ani tohle není povoleno.

Před přijmacíma zkouškama musí člověk doložit svoje dosavadní horské zkušenosti. Zájem o tuto lincenci razantně stoupl, a tak již zde probíhá selekce. Vzdělání horského průvodce trvá minimálně dva roky, a obsahuje 42 dní kruzů, dalších 40  jendodenních túr s klientem - z každé túry musí napsat protokol,  zkoušky a závěrečná práce. Závěrečné zkoušky nesloží každý napoprvé. Vzdělání horských vůdců je ještě o mnoho tvrdší (především po technické stránce) a delší.  

Kompetence průvodců

 

jsou v souladu s legislativou na národní úrovni. Následující odkazy obsahují odkaz na znění zákona a jeho interpretaci v jednotlivých státech. Za interpretaci jsem vždy ještě přidal nějaký vlastní postřeh, který je třeba brát spíše jako podnět k diskusi, nikoliv jako jednoznačný názor. 

Slovensko Švýcarsko Slovinsko Rakousko Česko Francie Německo Itálie

další členské země UIMLA budou snad přidány, pokud mě někdo poučí nebo najdu sílu studovat cizí zákon v cizí řeči. Velmi slabé kompetence má průvodce v Itálii a Francii, kde je pravděpodobně dostatečná poptávka i po jednodušších túrách. Podivně formulované kompetence jsou ve Švýcarsku, kde pod úrovní lesa je povoleno skoro vše komukoliv, nad úrovní lesa skoro nic. V ostatních zemích jsou kompetence průvodců o něco vyšší.

Proč raději studovat horského průvodce, než vůdce: 

 

  • časově je studium méně náročné, dá se při něm normálně pracovat
  • podstatně levnější, než kurz vůdce, zhruba faktor 3-4
    • moje náklady se vším všudy okolo 6000 euro
  • pokud člověk není excelentí lyžař, lezec a ledolezec zároveň, tak na vůdce nedosáhne. Na průvodce takové požadavky nejsou.
  • menší riziko při vykonáváni této práce, a přesto jde o pohyb v horách
  • pravděpodobně porovnatelná kvalita vzdělání s vůdcem v oblastech lavin, zdravovědy a navigace.
  • přírodní vědy jsou pravděpodobně obšírnější, než u vůdce
  • studium je to náročné, a po dokončení člověk cítí vysokou míru zadostiučinění.
  • služby průvodce jsou většinou levnější, což mu dává aspoň nějakou výhodu z klientského pohledu proti vůdci.  

Proč raději studovat horského vůdce, než průvodce:

 

  • prakticky neomezená působnost. Nemusí psát hloupé články o kompetencíh :-)
  • asi pak může být člověk na sebe hrdý. Něco opravdu dokázal.
  • opravdu vysoce kvalitní vzdělání ve všech směrech
  • mnohem větší a rychlejší návratnost peněz, vložených do studia
  • vůdce lezec je blíže svému světu, nemusí 'jenom' chodit.
  • obecné uznání kdekoliv v Alpách. Za spaní platí minimum. Pokutu na auto mu většinou nedají. Zatímco průvodci dají na chatě v Alpách tak max. panáka (z vlastní zkušenosti), i když jim pravděpodobně dovede více klientů.

Co ve standardech chybí a mohlo by tam být:

  • lyže
  • feráty 
  • turistické mačky a cepín
První bod je zcela jistě proti vůli vůdců, ale řekněme si upřímně, o co jsou rizika na lyžích jiná, než na sněžnicíh? Vždy to je závislé pouze na typu terénu. Druhý bod se snad stane explicitně součástí UIMLA standardů a kompetencí. Třetí bod je pouze estetický. Turistické vybavení musí být, a doufám že je, součástí výuky turistického průvodce. Na Slovensku se výuka věnuje všem třem bodům. II UIAA a výše, případně T6 turistické škály, klidně může být součástí výuky na prověření 'pevného kroku', ale nidky by se neměla stát součástí kompetencí průvodce, viz krátké lano výše.

Slovo závěrem: 

Umím si představit vzájemnou spolupráci a toleranci vůdců i průvodců. Umím si i představit vyšší kompetence průvodců pod dohledem vůdce. Umím si představit, že vůdci učí průvodce pohybu na horách, a průvodci jim vyprávějí o geologii a historii horolezení. Vše je možné, pokud se budeme dívat na věci tak jak jsou, přiznáme si chyby a nebudeme toleranci a uznání pouze předstírat (myšleno z obou stran). Asociace průvodců je stále mladá, a musí si svoje místo jak mezi klienty, tak mezi vůdci, teprve najít.

Kondiční túra, součást zkoušky na průvodce

No comments:

Post a Comment