Non-stop run - Low Tatras (Slovakia)

difficulty: f...ing tough
altitude: ~2000 meters 
date: June 
total elevation:~2450 meters
length: 47.5 km 

All the pictures and information can be found at official page: non-stop run
The map have been designed by TrackProfiler: trackprofiler

This is another interesting experiance, another approach to the mountains, another proof of your strength, another way to get at very limt  (both physically and psychically).

The family of my girlfriend (and soon also my family) was a great supporting team. They brought me to the place of start. I think all of us were quite shocked by the people there. My original ambitions quickly disappeared in that crowd of muscles with Salomon tattooed all around. "Great job, Kilian." I told myself counting that few people not having Salomon boots. There would be certainly much less people 10/20 years ago. I would like to see similar positive increase with orienteering, which is certainly more extreme and natural sport but due to media not that cool nowadays.

The race: long painful run, anything else. Several refreshment stations, even more than officially announced, nice organization, perfect supporting team in the pass "Hliadelske sedlo". I was looking forward for them for all painful 36 km, and then I just expressed all the complains and nasty words I had thought of last 10 km (sorry guys I wasn't able to laugh at that point).  The last 12 km was a hell. Half-marathon runners joined us at that point what wasn't really a pleasure as they were much faster than we and we were surely obstacles for them. Also the race was leading little bit differently than announced what destroyed the last piece of my psychical health. I was even more upset when a first woman flew over me like it would be just morning jogging.

Some hints for the next time:
- train more
- train running down
- do not run with the stones in the boots during the race
- start slower
- be polite after 30 km, there can be children!

My place in final rating wasn't very good, 44th place, but also not very bad. There were 270 runners at the start but only 193 finished that race. Finally, I am happy about that - this result gives me space for improvements but not demotivate me completely!

a lot of stony paths and downhill running!

This man at the picture above is my hero. His name is Pobuda Jan and he is 61 years old. He finished this race at 59th place what is even more inspiring for people of his age as well as for me. Similar words belongs to Trombik Emil who was born in 1946 and completed the race. 

Kozí štít - zima 2013 (Tatry)

Kozí štít

Bylo něco kolem deváté, když jsme dorazili vlakem do Starého Smokovce. Zrovna jsem se díval z okna vlaku na takový malý smrček zápasící s větrem, když nám průvodčí oznámil, že popadali stromy na železnici a že vlak dál nejede. No počasí nevypadalo moc dobře, tak jsem ocenil kohosi nápad jít se optat na horskou službu, jak to vůbec nahoře vypadá. Na horské službě byl nějaký postarší sympatický strejda, kterej rozdával rady a informace. Optali jsme se ho na situaci a ta věru nebyla dobrá. Nahoře vítr o síle Tatranského čaje a nikomu prý nemůže doporučit nikam chodit. Navíc jediná doprava, co ještě fungovala, byl bus směrem na Lomnicu. Na druhou stranu podle něj bude vichřice kolem poledne kulminovat a večer už by se snad někam dalo dojít.

Tak jsme šli teda sednout do hospody a dívali se z okna, jak tam padalo těch pár posledních stromků, co v Tatrách zbylo. Kolem druhé už to posedávání při pivu Mrqa nevydržel, tak jsme teda sedli na bus a vystoupili jsme zastávce Biela voda. Zrovna se z vrchu přiřítili nějací čecháčci a vítali nás slovy: "Tam teď fakt nechoďte, tam jde o život!" Mrqa se tomu zasmál a tak jsme vyrazili po cestě nahorů přes průlezku z popadaných stromů. Já byl teda podělaný jak malý děcko, ale asi to bylo rozumný vzhledem k tomu, že podle předpovědi měl ten vítr s postupem času ubývat. No a co nespadlo doteď, už snad nespadne. Na Brnčálku jsme dorazili už v téměř klidném počasí. Já si dal pivo a polívku a šel jsem to zalomit aspoň na deset hodin.

Vypadá to hůř, než to bylo

Rozhodli jsme se pro 2111 metrů vysoký Kozí štít, jen jsme nevěděli kudy. V posledních dnech napadla halda sněhu a někde uložený být prostě musel. Nějak jsme odhadli, že by měly být spíš ty jižní svahy. (Pokud by tam bylo napadeno, tak nikam nelezte a utíkejte pryč, je tam jen tráva a po tý ten sníh klouže asi jak po skle) Takže jsme na sněžnicích od Brnčálky obešli celý Kozí štít a nastoupili jsme ze zadu. To byla šťastná volba, protože tam byl krásně vzmrzlý firn a my to nějak pohaluzně vylezli nějakou neoficiální II-III UIAA.

Mrqa s Majkym na vrchole

Z vrcholu jde vidět Kežmarský a Jahňací štít, ale jelikož jsou vyšší, tak brání dalšímu výhledu. Na druhou stranu Belanské Tatry jdou vidět celé.