Itálie

Znění zákona:

http://www.normattiva.it/uri-res/N2Ls?urn:nir:stato:legge:1989-1-2;06!vig=

Interpretace:

https://www.guidealpineveneto.it/normativa.php

Ve zkratce v Itálii nemohou průvodci vůbec nic, je to země s nejnižšími kompetencemi v Alpách, dokonce průvodce nemůže chodit s klienty na sněžnicích.

Zavádí se zde pojem průvodce středních pohoří, což by snad mohlo být definováno nadmořskou výškou do 2500 m.n.m., nicméně to naprosto není určující a průvodce může jít do jakékoliv výšky. Toto označení, případně i 'vůdce středních pohoří' je přítomno ve více státech, např. Francie, ale jedná se spíš o jakýsi relikt z původního záměru vymezit kompetence spíš teritoriálně, než technickou obtížností. Nicméně ani v tomto, ani v žádném jiném evropském zákoně není kompetence průvodce omezena nadmořskou výškou.

Subjektvní pohled na věc:

1) považuji to také za relevantní přístup, omezit naši činnost teritoriálně, ale tomu by pak musela odpovídat výuka a kompetence. Za příklad uvedu své oblíbené Pointe Percee, o které by jistě byl zájem ze strany klientů a zároveň je to taková poslední štace turisty, než začne s alpinismem. Teritoriálně omezené kompetence by také dle mého názoru více vyhovovali vůdcům, jelikož by jim průvodce nebral práci tam, kde pro vůdce již začíná nějaký rozumný výdělek.

2) nynější přístup, tedy definování kompetencí skrze obtížnost, je jistě způsob logičtější a správnější. Zde ovšem narážíme na kámen úrazu z obou stran, vůdců i průvodců,  jelikož se mohou potkat ve stejném prostoru. Bezpečnost pohybu na horách je pouze zámiňkou k tak silnému omezení (případ Itálie) kompetencí průvodce, které jsou většinou určeny vůdci. Skutečné důvody k omezení jsou však v první řadě peníze (poptávka) a v druhé řadě jakási stavovská čest horských vůdců, kteří nepřipustí, že by průvodce mohl dosahovat dostatečného profesionalismu aspoň v těch směrech, které vymezují UIMLA standardy (práce s lanem bez sedáku, feráty, laviny, ...).  Vášnivé diskuse se pak kromě médií dějí i přímo na kopcích, kde buďto průvodce nejednal v rámci svých kompetencí, ale taktéž v případech, kdy vůdce považuje průvodce pouze za botanika, který tam nemá co dělat. Ani jedna strana většinou při takových potyčkách nezná zákon.
Jestli skutečně všechny národy dodržují při vzdělání průvodců ono minimum z UIMLA standardů, to už je otázka jiná. Pevně věřím, že UIAGM je opravdu záruka tvrdého a kvalitního vzdělaní, a vidím velkou snahu o stejný přístup ze strany UIMLA.