Slovo autora

Servus, whoever you are. This blog offers you some tips for trips, links and my experiences with given tour. There could be also some interwievs or philosophical thoughs hidden here and there. But don't take them to seriously.
Don't hesitate to contact me in case you want to ask for info and also write comments if you like: tomasjavurek09@SPAMNOTgmail.com


Tuesday, July 22, 2014

Balmfluechoepfli

obtížnost: AD (5-)
nejvyšší bod: 1290 m.n.m
trvání: 7 hod (4.5 hod lezení)





Juru samotnou jsme už prolezli křížem krážem. Můj osobní názor je, že je mnohem hezčí v té Švýcarské části. Tentokrát jsme chtěli udělat jednodenní výlet, s trochou lezení, k čemuž je Jura jako stvořená. Vybrali jsme si impozantní stěnu nad Soluthurnem, která nabízí spoustu lehkých i těžkých cest a taktéž nádherné pohledy přímo do severní stěny Eigeru.


Auto jsme zaparkovali ve vesnici pod stěnou a vzrazili jsme po nevýrazne cestičce, až k jižní stěně SG (Sud Grat).  Nasadili jsme sedáky a začli jsme tahat první délku. Nechtělo se mi nasazovat lezečky, protože to vypadalo jako lehká trojka, no a dopadlo to tak, že jsem je nasazoval v půlce délky.


Narazili jsme na nějakou zelenou značku, tak jsem dvě délky tahal po ní asi tak 5-. No pak jsme to ptřebovali trošku urychlit, protože už bylo docela pozdě. V takovém vzdušném místě, kde byl kousek ferraty, jsem se rozhodl to trochu střihnout lesem a ušetřili jsme si tak ze pár délek. Docela to jde, vždy je tam poměrně rozumný způsob, jak se vyhnout obtížným úsekům. Přesto je nutné se trochu dojišťovat za stromy, trochu se ta skál drolí.



Narazili jsme opět na zelenou, a to už jsem ji nechtěl pustit, protože ta závěrečná část, aspoň ze spodu, vypadal exponovaně, a tahle zelená je krásně zajištěná. Měl jsem trochu obavy, co bude následovat. Kdybychom se dostali do nějaký šestky, nemuseli bychom být schopni to vytáhnout a museli bychom to celé slanit dolů, což se mi teda fakt nechtělo. Ještě větší starosti mi ale dělalo to, že jsme měli pořádnýho sušáka a poslední kapky vody pryč. Hold dva a pul litru v tom vedru nestačilo.


Nakonec jsme to dolezli bez problémů a ten vrchol za to úsilí fakt stál. Dokola jsme sešli dolů a já doufal, že se v tom korytu po potoce objeví nějaká voda. Ta se objevila až pod pastvinama plnýma krav a tak jsme dali každý jen doušek. Došli jsme k autu a při pohledu ze spoda jsem nevěřil, že jsme to dali. Pak už se vidím jen na jednom odpočívadle, jak chlemtáme jeden Capi džusík ze druhým. Ten večer jsem vypil aspoň pět litrů.



No comments:

Post a Comment