nejvyšší bod: 2555 m.n.m
Údolí Gornenren jsem již navštívil před pár týdny s Vencou. Rozhodl jsem se sem vrátit a důvodů pro to je několik: Toto údolí je velice klidné místo, prakticky tu nikoho, kromě krav, člověk nepotká. Žádný turista, žádný horolezec a žádná Coca-Cola, leda tak slivovička ve vlastní butelce. Je tu spoustu popadaných šutrů/skal, na kterých se dá krásně bouldrovat, nebo dokonce i lozit. Hlavní důvod ovšem byl, že jsem chtěl donést pár plzniček tomu Švýcarovi, co nás minule s Vencou tak pěkně pohostil.
 |
| Pohled na Laucherstock, o tri tydny driv |
Tak jsme tedy s Martinou v pátek večer vyšli ten neuvěřitelný stoupák z Wileru z pouhých 700 m.n.m. U křížku v cirka 1300 m.n.m jsem odložil piva a pokračovali jsme dál až na konec údolí, kde jsme hodlali strávit celý víkend nic neděláním. Na konec nám to ale nedalo a nic nedělat jsme dlouho nevydrželi, a šli jsme na odpolední procházku na západní vrchol Laucherstock.
Na tento kopec se asi úplně běžně nechodí, aspoň jsme neviděl žádné stopy, leda tak od kamzíků. Je to poměrně technicky náročná turistika s pár lezeckými úseky. Celou dobu jsme se jistily pomocí smyček a párkrát jsem použil vklíněnce. Tedy bez jištění bych tam opravdu nelezl. Člověk si musí pozorně vybírat trasu. Já chtěl přesně kopírovat hřeben, ale v jednom místě jsem nalezl do takové řekněmě čtyřky, tak jsme se raději trochu vrátili a použili schůdněší cestu. Celkově tento kopec spíš nedoporučuji. S menší námahou může člověk zdolat pěknější špice tyčící se nad tímto údolím.
Taky jsme sivymysleli pár pěkných cest na těch popadaných šutrach, a ty jsme si párkrát přelezli. Raději jsme to zajistil, i když nejdelší mohla mít okolo 8 metrů. Hold nejsme z těch, kteří si potřebují rozbít čuňu. Myslím, že se tam toho dá ještě daleko víc vymslet, a že bych se toto údolí nestyděl ukázat i profíkům přes bouldering. Aspoň pro představu jsem pár cest zakreslil do fotek dole. Představu o rozměrech si může človek udělat z fotky nahoře, kde stojí Martina na jednom z těch šutrů.
Noci jsme trávili v našem malém stanu pod jedním z bouldrů. Je tu vše, co člověk potřebuje a vyhazovat ho s největší pravděbodobností nikdo nebude. Hold Alpy jsou v tomhle lepší než Tatry.
Na fotečce dole je náš svítící stan po setmění. Mám rád fotky, jako je tahle, ale bohužel an to nemám dost dobrý foťák, a nebo to s ním spíš neumím.
Ještě dvě fotečky tohto údolí, země to zaslíbené.
No comments:
Post a Comment