Etna nebude

3343 metrů výsoká Etna je naprostou dominantou západní strany Sicílie. Kouřící vrchol ční nad přímořským městem Catania a tvoří tak jedno z největších převýšení v Evropě.

Než začnu ale mluvit o sopce, neodpustím si pár slov o žumpě jménem Catania a na konci věnuji také pár slov opačné straně Sicílie, abych neuváděl jen negativa.

Catania

Smečky špinavých psů, naprosto chaotická doprava, hluk, smrad, odpadky válející se po ulicích, kurvy sedící před neobyvatelnýmy baráky a pracující přes den i v noci. No i tak by se na to dalo dívat. Naše první minuty v tomto městě byly, aspoň pro mě teda, pořádným šokem. Opravdu jsem nečekal, že i v Evropě máme kousek Indie. Po chvíli jsem si ale zvykl a snad mi ten bordel přišel i zajímavý.

Nevím jak mám nazývat místní obyvatele, snad Siciliáni, protože se mi zdají trochu jiní, než ostatní Italové, které znám. V zásadě jsou to velice srdeční lidé, kterým nechybí ochota druhému pomoct. Bohužel však nikdo anglicky neumí a to dokonce i na informacích. Můžete položit otázku anglicky, německy nebo francouzsky, ale odpověď se vám dostane jen v italštině. A pravděpodobně ta odpověď bude velice dlouhá.

Pracující třída v Catánii

Abych ale na tu Catánii jen nekydal, tak musím uznat, že je zde spousta pěkných a historicky významných míst a tento duch jde skutečně cítit (s malou příměsí sýry) po celé Sicíli, ať už se člověk ocitne v Syrakúzách, kde Archimédés prohlásil osudné "Noli tangere circulos meos", nebo v malé zapadlé vesnici někde uprostřed Sicilské pouště. Já na tu historii moc nejsem, ale místní architektura je tak odlišná od té naší, že to i úplnému ignorantovi, jako jsem já, přijde zajímavé.

Kostel v St. Nicolsi s Etnou v pozadí

Etna

Na Etnu se člověk sveze autobusem z Catanie. Ten jede do cca 1900 metrů na Rif. Sapienza, kde se dá přestoupit na lanovku a posléze hybridníma autobusama až do 2920 m.n.m. No my jsme se chtěli trochu projít, tak jsme to vzali svižným tempem těch 1000 výškových metrů pěkně po svejch. Když jsme došli do sedla, kam se dá jště dojet jeepem, tak jsme narazili na závoru. "Etna má dnes zavřeno" na ní bylo italsky napsáno. Ale nikdo se nedíval tak jsme pokračovali dál, načež na mě vyskočil nějakej přičmoudlej talianos, že tam dnes fakt nesmíme. Později jsem se dozvěděl, že to ani nebylo vulkanickou aktivitou, ale silným větrem. Tak trochu foukalo no, asi mají Taliáni strach, aby jim tam nějaký turista nespadl do kráteru, jako jakýsi dřívější vládce. Tak jsme tedy vylezli na nějaký vedlejší kráter, který je taky aktivní. Tam už jsem musel uznat, že fouká fakt hodně.

Cesta na vrchol, po které jezdí auta

Pohled z nejvyššího místa

Cestou dolů jsme ještě nahlédli do pár dalších kráterů, které již byli vyhaslé. Sestup z vulkánu je vlastně příjemná záležitost, protože ztvrdlá láva vytvořila sutě, po kterých člověk sjede jak na lyžích. Akorát ten černý prach asi už z fusek a bot nikdy nedostanem.

Etna v mracích, které si sama tvoří

Erice a okolí

Cestou z Catanie do Palerma jsme omylem nasedli na špatný autobus, a tak jsme si objeli Sicílii pěkně dokola přes Mesinu. Musím uznat, že autobusy na Sicílii jezdí poměrně na čas, což mě příjemně překvapilo.

Po procestovaném dni jsme se dostali do starodávné vesnice jménem Erice na západním cípu Sicílie a příjezd to byl opravdu jak má být. Po serpentýnách jsme stoupali do 800 m.n.m s nevěřitelným výhledem na hory, jejichž stěny padají přímo do moře.

Selinunte

Během pobytu na Erice jsme byli na exkurzi v Selinunte. Jedná se o trosky chrámů z dob cca. 600 p.n.l. Každý Sicilián vám bude tvrdit, že mají hezčí a zachovalejší chrámy než v Řecku. No pravda je asi taková, že ty chrámy jsou po rekonstrukci. Myslím, že byly zničeny okolo 400 p.n.l, kdy tam vrthl Hannibal, nejdřív všechno zničil a pak ty trosky prohlásil za součást Cartága.

Pohled z Erice