Spitzekoepfe, Vogesen (Francie)

I když Vogesen nepatří k nejvyšším horám, jsou pořádně skalnaté s rozsáhlými náhorními holinami a dá se tu pořádně vyblbnout. Zvolili jsme dvoudenní zimní přechod Spitzekoepfe, postraního hřebínku, ostrého jak břitva. Za jeden den by to asi byla magořina vzhledem k tomu, že musíte k tomu hřebínku dojít, a pak z vrchu někde sejít. 

Pekna stena dolu

Hlavně v první části je pár krátkých lezeckých úseků, řekněme tak 3-4 na fr. škále, ale dají se obejít spodem přes les. My jsme se však snažili hřeben co nejvíc kopírovat. V předpovědi počasí jsem se dočetl, že by navečer již mělo být slunné počasí, žádné opalovačky jsem se však nedočkal. Naopak. Trochu přituhlo.

jako doma

Ve spodní části Spitzekoepfe je spousta sedýlek, kde není skála a tak tam prorůstá les. Toho jsme využili k noclehu. Myslel jsem, že dojdem dál, ale díky oblačnosti se setmělo velice rychle. Spaní na sněhu není ničím odlišné od spaní v posteli, jen je třeba mít dobrou karimatku a spacák. Za odměnu je však to ticho, čerstvý vzduch a rum s trochou čaje za intimního zvuku plynové bomby. To všechno a ještě víc za tu kosu fakt stojí.

Probuzení do zimy je krutá záležitost. V lepším případě je vám ve spacáku teplo a nikam se vám nechce, a tak jen tak ležíte, dokud se vně spacáku neoteplí. V horším případě je vám kosa už v tom spacáku, ale to vás aspoň vyžene ven.   

Po snídani jsme pokračovali dál po hřebínku s tím, že zde již bylo méně technických míst, ale více exponovaných míst s pěkným výhledem.