Vyrazili jsme z kempu Marmolada, který nečekaně leží pod Marmoladou z východní (směrem na Rusko) strany. Jelikož jsme vycházeli pozdě večer, využili jsme noclehu na chatě v dolině Val de Ombreta, která je fakt hodně levná.
Další den jsme vyrazili nahoru do bivaku. Původním plánem bylo zdolat ještě Cimu de Ombreta, ale bohužel nám to počasí nedovolilo. Hodinku jsme se nejdřív krčili pod nějakým šutrem baťohama izolovaní od země, no a když blesky postoupily o kilometr dál, tak jsme tak akorát doběhli do bivaku a zůstali tam, plní vděku za Faradayovu klec.
Pohlded na jizni stenu |
Z bivaku je však dost dobrý pohled na jižní stěnu, kterou někteří i lezou. Já to asi nikdy nebudu. Do bivaku se rozumně vleze tak 6 lidí, nerozumně 9. My tam díky počasí byli sami.
Druhý den jsme nastoupili dlouhou cestou touto vyprahlou pouští do sedla Picol Vernel. Není úplně nutné scházet z Bivaku až dolů, my to vzali nějak nahaluz po vrstevnici mimo stezku.
Pod feratou jsme mohli být kolem sedmé, a to to byl jeden velký kus ledu. Nechápu proč furt lezem na hory brzo ráno. Dobře, když je tam ledovec, tak je to asi lepší na výstup, ale i tak, když člověk pospí, tak má pak víc sil.
Někde pod vrcholem |
Vrcholový kříž s nějakou slovenskou kočkou |
Sestoupili jsme přes bivak, kde jsme nechali věci, až nazpět na chatu. Když jsme platili nocleh, tak se nás ptali, jestli jsme členy nějakého horolezeckého spolku, no my jsme řekli, že máme Alpinveraine a tak nám to dali jen za
Mt. Pelmo |
Z chaty jsme slezli až dolů do kempu a pak jsme pokračovali dál poměrně pěknou průrvou, kterou jsme ještě prošli zadarmo. Když tam přijdete po osmé, tak už za to musíte platit.
Tak tedy takto se dá v okolí Marmolady ztrávit několik dní. Obecně Dolomiti jsou rozsáhlé a z mého pohledu přístupnější, než kterékoliv jiné Evropské pohoří a přesto ne až tak okupované turisty (zejména polskými). V těchto horách jsem udělal spousty pěkných trecků a můžu je vřele doporučit. O tom snad ale až někdy jindy.
No comments:
Post a Comment